Přeskočit na obsah

Jaroslav Seifert - Maminka

  • druh: poezie (lyrická)
  • žánr: intimní lyrika
  • motivy: maminka, domov, příroda
  • organizace jazykových prostředků:
    • verš: vázaný
      • členěné do slok
    • rým: typicky sdružený nebo přerývaný
    • slovní zásoba: spisovná čeština, s poetismy a archaismy
  • chronotop:
    • z života autora (a jeho maminky)
    • domov autora; popř. Praha
  • kompozice:
    • sbírka básní
    • retrospektiva z autorova života
  • lyrický subjekt:
    • vševědoucí
  • hl. postavy: (+ charakteristika)
    • Maminka - autor k ní má velmi vřelý, kladný vztah
    • dílo obsahuje i ostatní členy rodiny
  • hl. myšlenka: vzpomínky na mládí a milou maminku

O autorovi - Jaroslav Seifert

  • básník, publicista, překladatel, novinář
  • nedostudoval Gymnázium kvůli neomluveným hodinám
  • tvorba proletářské poezie, poetismu, lyrických básní
  • jeden ze zakladatelů sdružení Devětsil
  • do roku 1929 - člen KSČ
  • za normalizace jeho díla nesměla vycházet
  • od 50. let 20. st. - vážná nemoc pohybového ústrojí
  • podepsal Chartu 77
  • 1984 - dostal Nobelovu cenu za literaturu
  • současníci
    • Bohumil Hrabal
    • Josef Škvorecký
    • Karel Čapek
  • další díla
    • Město v slzách - proletářská poezie
    • Na vlnách TSF - poetismus
    • Vějíř Boženy Němcové - motivy české kultury
    • Morový sloup - pesimismus, volný verš
    • Všecky krásy světa - sbírka vzpomínkových próz

Děj a obsah

Dílo vřele vzpomíná na mládí autora. Svojí maminky si váží a obdivuje ji. Obsahuje také básně obdivující Prahu jako symbol českého národa. Básně navzájem krom motivů nijak nenavazují.

Rozbor textu

Slečna ze čtvrtého

[...]
Na oknech měla věčný stín, | věčný stín - epiteton
pod střechou je už málo světla.
Kytka jí v oknech nerozkvetla, | kytka - symbol (lásky, štěstí)
měla je proto bez květin.
Však zato vždycky při šití | zato - příslovečná spřežka
zpívala smutně nad svým strojem.
V té písni chtěla zemříti. | zastaralá forma slova zemřít
Já z toho ještě neměl pojem.
Košile šila na míru
a její hlas mi zněl tak měkce.
Šila i blůzy do konfekce
z kvítkovaného zefíru.
A byla hodná. Za války
bonbony pro mne vždycky měla.
Na jedněch byly fialky
a na medových zlatá včela
Pomlouvali ji po domě
a já, ač nevítaný svědek,
slyšel jsem leccos od sousedek
a z toho smutno bylo mně. | inverze (→ bylo mně z toho smutno)
- Ten že by si ji někdy vzal? | sarkasmus, řečnická otázka
- A přece pořád miluje ho! | přímá řeč
Zato však já jsem miloval
tu smutnou slečnu ze čtvrtého. | výpustka
[...]

Externí zdroje

https://knihy-maturita.blogspot.com/2017/05/jaroslav-seifert-maminka.html